Svatodušní čas a Noc kostelů
Sk 2,1-11
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
Svatá rodina na obrazech konce19.století
výstava se koná 25.5.2018 v 17:00
Nejprve si musíme povědět koho myslíme označením svatá rodina:
S postavami sv. Rodiny se setkáváme v Písmu na stránkách Nového zákona.
Rodinu tvoří panna Maria, Josef a Ježíš.
Pro věřící sv. Rodina představuje ctnosti, jako jsou svornost a vzor pro rodinný život.
V dějinách malířství ve vyobrazení sv. Rodiny pozorujeme značný vývoj.
Do konce 13 století můžeme vidět v dílech umělců hlavně zobrazení Marie s dítětem Ježíškem.
Od poloviny 14 století je sv. Rodina zobrazována společně s Josefem. Postava Josefa se postupně přesunuje z pozice Ježíšova pěstouna do pozice světce.
Od 15. století se pojetí sv. Rodiny rozšiřuje na další Ježíšovy příbuzné. Můžeme vidět společná vyobrazení s prarodiči Ježíše, tedy sv. Annou, sv. Jáchymem a sv. Alžbětu se Zachariášem.
K největšímu rozšíření vyobrazení sv. Rodiny dochází v 19 století.
Tehdy se významným a vyhlášeným centrem jejich vzniku stala po Augsburgu Praha, kde se svaté obrázky a velké obrazy tiskly v zavedených firmách (Koppe, Hoffmann, Maulini, Morak, Rudl) pro celou habsburskou monarchii.
Obrazy a obrázky byly nabízeny v místech slavných náboženských poutí, v kostelích apod. Sloužily ale i jako dárek ke křtu, prvnímu svatému přijímání, rovněž k Novému roku a Velikonocům. Velké formáty obrazů sloužily jako dárky ke svatbě. Často se zavěšovaly nad manželské postele. Vytvářeny byly nejčastěji technikou mědirytu, leptu, od 19. století litografií a ocelorytinou, a byly často kolorované. Tisklo se na papír, někdy na pergamen a nebo hedvábí. Jsou i různě zdobeny, rozšířené jsou ručně vypichované nebo strojově ražené krajky papírové nebo z pergamenu, doplňovány jsou formou koláže/mozaiky nalepenými zlatými plíšky, textilem, zvlášť tištěnými a vystřiženými (někdy kolorovanými) částmi obrázku. Ve 20. století vznikají svaté obrázky za pomoci zinkografie, hlubotiskové fotografie, autotypie, uplatňují se i další moderní reprodukční techniky.
Obrazy vystavované v modlitebně náboženské obce CČSH v Teplicích, při příležitosti noci kostelů patří do kategorie velkých obrazů.
Tyto velké obrazy jsou zajímavé tím, že doboví umělci na nich představovali život sv. Rodiny v situacích, které nejsou popsány v kánonu Nového zákona. Můžeme tak směle hovořit o apokryfech v malířství té doby. Apokryfem v tomto přeneseném smyslu označujeme text, který do biblického kánonu nepatří, avšak svou povahou se kanonickému textu v některých ohledech blíží.
Na vystavovaných obrazech je také zajímavé sledovat jak malíři pracují se symboly, které zapracovávají do celku obrazů.
např:
Beránek: Beránek tu symbolicky představuje budoucí oběť, přes kterou Ježíš zachrání lidstvo.
Lilie: symbol čistoty
Vinná réva: symbol Krista, který řekl, že je vinný kmen a jeho učedníci jsou ratolesti. Z vína se lisuje víno, které Ježíš při Poslední večeři proměnil na svoji krev.
Holubice: znázorňuje přítomnost Ducha svatého
Růže: symbolizuje krásu panny Marie
Mgr. Eliška Raymanová
